Bakalář (CZ)
Věhlas českého piva sahá do 1. tisíciletí, kdy v Praze v břevnovském klášteře benediktínští mniši vedli záznamy o jeho výrobě už v roce 993 našeho letopočtu. Z klášterů se tajemství výroby lahodného nápoje v průběhu staletí šířilo do měst a pivovarnické řemeslo kvetlo hlavně tam, kde příroda nabízela hojnost nezbytných surovin. Na Rakovnicku se ze všech druhů obilí dařilo nejvíce ječmenu a chmelnice město obklopovaly jako zelený náhrdelník. A tak je uvěřitelné, že chválu zdejšího chmelového moku šířili pocestní a trhovci za městské brány už pár staletí před rokem 1454, který si později historici vybrali jako začátek slávy rakovnického piva. Vaření piva bylo v Čechách natolik rozšířené, že si várečníci vymohli roku 1454 na králi Ladislavovi „ právo mílové“, zakazující na míli od městských bran vařit a prodávat pivo z šlechtickýchpivovarů v okolních vesnicích. Rakovničtí nové právo uvítali, pomáhalo jim čelit nepříjemné konkurenci pivovaru v nedalekých Senomatech. Sami se však takovou zásadou řídit nehodlali. V druhé polovině 16. století stoupal v Rakovníku k nebi dým z devíti pivovarů, v nichž vařili „na střídu“ podle určeného pořadí měšťané- právovárečníci. Bylo jich tolik, že na každého vyšlo v průběhu roku jen několik várek.
Bohatší z nich měli vlastní sladovny a každý várečník vlastnil především spilku a sklepy. V pivovarech si objednávali jen počáteční procesy vaření piva, dlouhé kvašení a zrání se pak odehrávalo ve sklepech-pivnicích měšťanských domů, kde se také hotové pivo čepovalo. Zájem o pivo z Rakovníka byl v 15. a 16. století obrovský a varné kádě pivovarů prakticky nikdy nevychladly. Piva v Rakovníce vařená totiž už dávno neprotékala jen domácími hrdly. Historické prameny v roce 1574 zaznamenaly, že ze 74 várečníků jich 57 dodává pivo do Prahy. Proslavené pivo vařili Rakovničtí od nepaměti dvoje: bílé a červené. Bílé, vařené ze pšenice, bylo bledé, barvy pšeničných klasů, proto se mu také říkalo pšeničné. Mělo říznou sladší chuť a pilo se staré i mladé.Vedle toho rakovničtí pi vovarníci vařili pivo z ječmene, přidávali do něj hojně chmele, nechávali je dlouho ležet a říkali mu odtud pivo ječné, „černé“ nebo staré. Chutnalo nahořkle, vyživovalo a „čistilo krev“. Oboje rakovnicképivo bylo silné, sytící a opojné, což mu zjednávalo všude výbornou pověst.